Být zranitelný

Dovolme si být zranitelní

Autor: Michal Šalpalchta

Ve čtvrtek jsem cestou do Brna v autobuse meditoval a následně jsem si udělal focusing na pocit co se mi objevil na hrudi. Zkoumal jsem tento pocit, jak je zároveň studený i teplý, stažený a sevřený jako úzkost. Po chvíli, co jsem tomuto pocitu věnoval pozornost, se však první dojem sevřenosti začal jevit jako citlivost. Ten pocit není sevřený ale citlivý. Je plný života, plný touhy po životě. Hledal jsem význam, který by tento pocit vystihl. Je jako zvířátko, které se právě svléklo z kůže, je jako bez krunýře. Význam tohoto pocitu se mi postupně zpřesňoval. Ten pocit je jako jít s kůží na trh. To byl ten nejpřesnější význam. Jako jít s kůží na trh. Přesně jsem cítil, že to je to, co nyní potřebuji, dovolit si být sám sebou, projevit své pravé já a jít s kůží na trh. Tento pocit, který cítím ve svém těle, zároveň pučí životem, touží po životě a zároveň je zranitelný a potřebuje mou péči. Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomil, mým tělem projelo zvláštní vzrušení a mravenčení. Toto místo, tento pocit potřebuje péči a zároveň potřebuje zůstat zranitelné. V tu chvíli mi to došlo, úzkost je nejdůležitější pocit našeho života. Úzkost v sobě skrývá citlivost, touhu žít a otevřenost ke všemu, co vnímáme. Jen když nemáme dostatek péče, která vyváží naši zranitelnost, objeví se strach ze zranění. Přes veškerou nepříjemnost je úzkost jen projevem touhy žít, s citlivostí a otevřeností zažívat tento svět a učit se. Zároveň k tomu potřebujeme hodně lásky a péče. Nyní mi běží hlavou, kolik lidí se snaží své úzkosti zbavit, odstranit ji, umrtvit ten pocit. Místo aby se zaměřili na lásku a péči, které by vyvážili naši zranitelnost. Dejme své úzkosti to, co potřebuje: přijetí, pozornost, péči a lásku a ona nám to vrátí jako sílu žít. Je to zvláštní paradox naší lidské existence. Tím, že si dovolíme prožívat úzkost a být zranitelní, se můžeme stát šťastní a silní. Cesta hrdiny nevede od toho, co nás děsí, ale skrz. Nedusme svůj život v sobě, dovolme si být sami sebou, otevření, citliví a zranitelní. Místo, abychom se své úzkosti vyhýbali, rozvíjejme péči a lásku k sobě i druhým. Učme se prožívat svou úzkost, svůj hněv i bolest. V každém z těchto pocitů je touha žít. Nepotřebujeme krunýř, který by chránil naši zranitelnost. Potřebujeme zůstat zranitelní a vyvážit ji péčí a láskou.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *